O knize: 2012 / John a David nadále žijí v Nepojmenovatelném městě, kde počet podivností na metr čtvereční přesahuje jakoukoli normu. Tentokrát se budou muset vypořádat s invazí zombie. I když ne, spíše s mozkovými parazity. A možná s globálním spiknutím... Jedním z hlavních rysů „John Dies in the End“, Wongovy debutové knihy, byl její zásadní chaos. Kniha ignorovala všechny obvyklé konvence. Autor téměř každých sto stran začínal novou intrikou a celkově se choval nezvykle. Ve své nové knize – „Tato kniha je plná pavouků. Vážně vole, nedotýkej se jí." Wong se najednou rozhodl hrát podle pravidel a ukázal, že je skvělý v budování lineárního spiknutí. Nebyl by to ale on sám, kdyby nezačal být tyran, a proto do promazaného mechanismu vyprávění záměrně vnesl téměř všechny nedostatky, za které jsou nováčci káráni, živě je rozehrává, dává na odiv. a téměř poskytl vysvětlující nápis „piano v křoví“ a ve finále čtenářům doslova ukázal „Bůh ex machina“. A pokud se Wong ve svém debutovém románu otevřeně vysmíval textům vystavěným na principu „příběhů v příbězích“, nyní ironizuje ani ne tak žánrová klišé, jako spíše principy výstavby zápletky popsané v učebnicích scenáristiky. Wongovi lze říkat Pratchett hororu a jeho paleta je ještě bohatší než u Sira Terryho. Wongův paradoxní talent spočívá ve schopnosti skloubit vysoké a nízké, krajní vážnost s hranatou fraškou, vybroušené dialogy s naprostou absurditou situací, neskrývaná absurdita děje s téměř filozofickými otázkami a radostný smích s tím nejstrašnějším hrůza. Zde se parodie mění ve skutečnou tragédii, která se nenachází v každém vážném románu, slzopudná scéna je zničena jedním symbolem a monstra se ukážou být daleko od toho, čím se zdají. „Tato kniha je plná pavouků“ jasně dokazuje, že David Wong je tady na dlouhou trať a myslí to vážně. Pokud se stane novou tváří hororu, čeká tento temný žánr velmi zářná budoucnost..